Levenhuk Skyline PLUS, User Manual

24

Vyhledejte na mapě svou zeměpisnou šířku, k tomuto účelu jsou vhodné silniční mapy. Nyní se podívejte 

na stranu hlavice montáže, kde uvidíte stupnici od 0 do 90°. Mírným otáčením kličky zámku proti směru 

hodinových ručiček uvolněte západku montáže. Křídlatý šroub nacházející se pod hlavou montáže vyvíjí 

tlak na desku západky, a tím se mění úhel náklonu. Otáčejte šroubem, dokud ukazatel na stupnici 

zeměpisné šířky není nastaven na údaj odpovídající poloze vašeho pozorovacího místa (obr. 12).
Uvolněte pojistný šroub deklinační osy a tubusem teleskopu otáčejte tak dlouho, dokud nebude 

ukazatel na kruhové stupnici na hodnotě 90°. Utáhněte zpět pojistný šroub osy deklinace. Uvolněte 

pojistný šroub azimutu a otáčejte montáží tak dlouho, dokud nebude osa rektascenze přibližně mířit na 

Polárku. Bude-li to potřeba, pomocí dvou šroubů nastavení azimutu nad písmenem „N“ proveďte jemné 

nastavení azimutu. Přesnějšího nastavení dosáhnete tak, že se podíváte přes hledáček a pomocí šroubů 

nastavení azimutu a zeměpisné šířky vycentrujte Polárku na nitkovém kříži (obr. 13).
Po chvíli spatříte, jak se váš cíl pomalu posouvá směrem k jihu nebo k severu, podle relativní polohy 

pólu vůči Polárce. Chcete-li cíl udržet ve středu zorného pole, otáčejte pouze šroubem ovládání 

jemného nastavení rektascenze.
Po polárním ustavení by se během pozorování neměly na montáži provádět žádné další úpravy azimutu 

ani zeměpisné šířky, zároveň byste neměli pohybovat stativem. Abyste pozorovaný objekt udrželi v 

zorném poli, upravujte pouze osu rektascenze a osu deklinace.
Na jižní polokouli musíte montáž ustavit vůči jižnímu nebeskému pólu po nalezení jeho polohy podle 

rozložení hvězd, neboť nemáte možnost využít blízkou jasnou hvězdu. Nejbližší hvězda je slabá Sigma 

Octantis o hvězdné velikosti 5,5, která se nachází asi jeden stupeň stranou. Dva ukazatele pomáhající 

lokalizovat jižní nebeský pól jsou α a β Crucis (v souhvězdí Jižního Kříže) a ukazatel probíhající v 

pravém úhlu k linii propojující α a β Centauri.

Sledování pohybu nebeských těles

Při pozorování přes teleskop se astronomické objekty jeví v pomalém pohybu po zorném poli teleskopu. 

Je-li montáž správně polárně ustavená, stačí ke sledování dráhy objektů při jejich pohybu otáčet 

šroubem jemného nastavení rektascenze. Lze přidat i motorový pohon osy rektascenze a sledovat pohyb 

nebeských těles automatickým vyrovnáváním rotace Země. Je-li objekt příliš slabý, můžete použít 

kruhové stupnice na paralaktické montáži. Kruhové stupnice vám umožní lokalizovat objekty na obloze, 

jejichž nebeské souřadnice jste zjistili z hvězdných map.
Jednotkami na kruhové stupnici nastavení rektascenze jsou hodiny, v rozsahu od 1 do 24, přičemž malé 

rysky mezi nimi představují přírůstky po 10 minutách. Horní sada čísel platí pro pozorování na severní 

polokouli, zatímco údaje uvedené dole se týkají pozorování na jižní polokouli.
Postup nastavení (kalibrace) kruhové stupnice rektascenze: chcete-li nastavit kruh se stupnicí 

rektascenze, musíte nejprve najít hvězdu v zorném poli, jejíž souřadnice znáte. Dobrým příkladem je 

Vega v souhvězdí Lyry, jejíž hvězdná velikost je 0,0. Z hvězdné mapy víme, že rektascenze Vegy je 18h 

36m.
Na montáži uvolněte pojistné šrouby osy rektascenze a deklinace a nastavte teleskop tak, aby byla Vega 

ve středu zorného pole okuláru. Utažením šroubů rektascenze a deklinace montáž zajistěte v nastavené 

poloze. Nyní pootočte stupnicí nastavení rektascenze na hodnotu 18h36m. Nyní jste připraveni k tomu, 

abyste mohli kruhové stupnice použít k vyhledávání objektů na obloze (obr. 14).
Německá paralaktická montáž má nastavení, někdy nazývané klín, které naklání polární osu montáže 

tak, aby směřovala k příslušnému nebeskému pólu (severnímu nebo jižnímu). Jakmile je provedeno 

polární ustavení montáže, je k udržení objektu ve středu zorného pole pouze potřeba otáčet montáží 

kolem polární osy. Neměňte polohu stojanu montáže ani nastavení zeměpisné šířky. Montáž již byla 

správně ustavena na vaši zeměpisnou polohu (tj. šířku) a veškeré další směrování teleskopu se provádí 

otáčením teleskopu podle polární (osa rektascenze — R.A.) a deklinační osy (obr. 15).
Problémem pro řadu začátečníků je pochopit, že polárně ustavená paralaktická montáž funguje jako 

azimutální montáž, která byla ustavena na nebeský pól. Klín naklání montáž v úhlu odpovídajícím 

zeměpisné šířce pozorovatele, a ta se tedy otáčí kolem roviny rovnoběžné s nebeským (a zemským) 

rovníkem. Ta je nyní jejím „horizontem“; ale pamatujte, že část tohoto nového horizontu je obvykle 

zakrytá Zemí. Tento nový „azimutální“ pohyb se nazývá rektascenze (R.A.) Kromě toho se montáž otáčí 

severně (+) a jižně (-) od nebeského rovníku směrem k nebeským pólům. Tato kladná nebo záporná 

„úhlová výška“ nad či pod nebeským rovníkem se nazývá deklinace (Dec.). Nyní uvažujme nasměrování 

teleskopu na západní nebo východní horizont. Je-li protiváha nasměrována na sever, lze teleskopem 

otáčet kolem deklinační osy od jednoho horizontu ke druhému v oblouku procháze jícím severním 

nebeským pólem (je-li montáž polárně ustavena, bude severním nebeským pólem procházet každý 

deklinační oblouk). Jak vidíte, pokud je potřeba optický tubus nasměrovat k objektu severně nebo jižně 

od tohoto oblouku, musí se zároveň otáčet kolem osy rektascenze. Nasměrování jinam než přímo na 

sever vyžaduje kombinaci poloh v osách deklinace i rektascenze.